
Škodu Rapid, nejočekávanější novinku roku 2012, jsem poprvé řídil už rok předtím, v rámci svého pobytu ve vývojovém centru firmy Škoda Auto. Jednolo se o bílý prototyp liftbacku a samozřejmě jsem s ním nejel na veřejné komunikaci. Tehdy jsem musel velmi přimhouřit oči, jelikož i interiér byl teprve ve fázi vývoje a neměl na tvrdých plastech ani dezén, místy byl přelepený stříbrnou izolepou a obsahoval tlačítka, jejichž funkce a design se do sériové výroby ještě změnila. Ale co se týká materiálů,motorů a techniky mi nic nevadilo, všichni jsme totiž věděli, že má jít o konkurenci Renaultu Thalia, Dacie Logan a ostatních levných, ale velkých aut. A tam se technikou nijak nehýří. Tedy ani Rapid s levnými, strohými plasty, podvozkem z Fabie (ano, zadní náprava ze staré Octavie, ale v principu stejná), s tříválcovým motorem v základu, starou, prakticky recyklovanu elektronikou ze starých aut a s co nejlevnějším zpracováním, kde co největší počet šroubů je nahrazen nedemontovatelnými klipy, nebyl výjimkou. Když jsem poprvé viděl Rapid ve verzi Spaceback, jednalo se hned o verzi s takzvaným Black paketem. Byl bílý, měl skleněnou střechu, dlouhé zadní sklo, zasahující až do čela kufru a zatmavené zadní světlomety. Tehdy jsem řekl, že je to jedno z nejhezčích aut, které kdy Škoda Auto vyrobila. Tehdy jsem se ale s ním svézt nemohl. Ale stejně, jako jeho většího brášku jsme ho brali jako jakousi větší verzi Fabie.
číst dál