Škoda Kodiaq - Test

Napsal Luděk Gühl (») ve středu 12. 10. 2016 v kategorii Zkušenosti s auty, přečteno: 1497×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinedsc-0060.jpg

Po mém článku ohledně představení Škoda Kodiaq se na mě obrátilo pár lidí s tím, že píši bludy, bullshit atd. Nehodlal jsem na to příliš reagovat, neboť blog píši proto, aby si mohli jiní lidé přečíst to, co si myslím. Tehdy to však byl pouze komentář novinky, nikoliv test. Vyrozumněl jsem ale z těchto reakcí, že by asi většina lidí test uvítala a krom toho článek komentující představení Kodiaqu byl nejčtenějším článkem na blogu. Inu tedy dobře, bude test.

Škodu Kodiaq není asi potřeba představovat, protože v České republice jí nyní zná snad každé malé dítě. Nám se dostala do rukou tento týden na statickou prohlídku, což by na test nestačilo a tak jsem po pár telefonátech dokázal přes několik známých zajistit i jízdní test. V obou případech se jednoalo o vůz s motorem 2,0 TDI 110 kW, automatickou 7-stupňovou převodovkou a pohonem 4x4. Statický vůz, kterému se budu věnovat nejdříve byl bílý a o něco lépe vybavený. Na jízdní test jsem měl vůz v tmavě modré barvě a s o trochu skromější výbavou (stupně výbav oppravdu nevím, to asi znají lépe páni novináři z automobilových webů).

Bílé auto mělo černý interiér, volant, řadicí páku a ovládání klimatizace z Octavie/Superbu a (zřejmě) kožené čalounění. Hned první, co nás napadlo, bylo vyzkoušet, jestli se vejdeme do té všude proklamované třetí řady sedadel. No, nemít nohy, tak asi ano, ale normálně vysoký člověk se nemá šanci dozadu nejen pohodlně dostat, ale ani si na sedadla sednout. Co se týká toho vsoukat se dozadu, je skutečně zajímavé sledovat jiného člověka, jak se o to snaží. I starý VW Touran má systém, kterým se nejen sklopí opěradla sedadel ve druhé řadě, ale zároveň posunou celé sedačky tak, aby se dalo ,,pohodlně" s trochou cviku vlézt do třetí řady. V Kodiaqu probíhá sklopení a posunutí zcela odděleně, což není moc praktické. A pokud už se doazdu dostanete, tak máte na výběr. Buď budete sedět vy a nebo ten před Vámi. Neexistuje totiž možnost, že byste měli oba dva dohromady dostatek místa na to, do auta vůbec nohy dát, natož si je třeba natáhnout. 

Jestliže ale odoláte pokušení a třetí řadu obětujete, naskytne se Vám na zadních sedadlech opravdu dost místa na všechny směry a sedadla nejsou tak strašná, aby z nich nutně musela bolet záda. Zároveň získáte zavazadelník, do kterého se pár věcí vejde, i když má dost vysokou mezipodlahu, pod kterou se ukrývá neuvěřitelně složitý systém pro uložení rezervy. Pokud totiž na cestě píchnete kolo, musíte nejen vyndat veškerou bagáž z kufru, ale také odstranit desku mezipodlahy, zvednout druhou podlahu a poté zatáhnout za takové dva špagáty, čímž se celá třetí řada sedadel, díky dvěma plynovým vzpěrám, nakloní a malinko povyjede vzhůru. Poté je za potřebí odšroubovat obří plastovou matici, aby šel vyjmout ze středu rezervy subwoofer a teprve poté můžete vyndat rezervu. Pozor! Pouze dojezdovou. Což sice šetří místo a hmotnost, ale následně zjistíte, že vyvstane jiný problém. A to ten, že v tu ránu nemáte kam dát to propíchnuté, velké kolo. Nejspíš ho máte hodit do příkopu a vrátit se pro něj až příležitostně. V rámci zavazadelníku je také na levém boku odnímatelná LED lampička. Tedy měla být. I když se jednalo o interní vozy, již tam nebyla. 

Vpředu, musím uznat, se sedí opravdu hezky. Nemám rád ten pocit, když ve vyšším autě sedíte tak trochu nad přístrojovou deskou, místo, abyste seděli za ní. To se zde, ale opravdu neděje. Dvě relativně velké schránky před spolujezdcem také působí dobře a na rozdíl od staré fábie má ta horní pogumované dno. Trochu mě zklamalo zpracování. A nemyslím tím spáry mezi díly. Abyste rozumněli. Poprvé, když jsem seděl v Kodiaqu, tak ještě neměl hotový dezén na přísrojové desce a vše bylo z levných, prototypových plastů. Jenže tohle bylo sériové auto a jediný rozdíl byl ten, že už byl dezén na přístrojové desce. Vidět tuto láci bylo především na panelu klimatizace, který je celý překrytý lesklým, černým plastem. Jenže je od pohladu patrné, že není zcela hladký, ale dosti zrnitý, což nekoresponduje s ostatními lesklými povrchy na něj navazujícími. U prototypu pochopitelné. U sériového auta za bezmála milion (základ 677 tis. + výbava a motor) je to na pováženou. Také nechápu tu módní diskotéku na dveřích, která se jmenuje ambientní osvětlení. Fakt nevím, proč mají dveře svítit jak vánoční stromeček. Další překvapení byl jakýsi lavor na prádlo pod loketní opěrkou. Ta díra byla strašně velká a nešla zakrýt. O čem se samozřejmě ale musím zmínit je taková hezká pomůcka. Jedná se o systém ochrany dveří proti omlácení jejich hran. Tento systém, mimochodem okopírovaný od Fordu, je ovládán mechanicky a tedy by se neměl asi tak často pokazit. A funguje. Rychlost se kterou gumová lišta vyskočí a obejme hranu dveří při jejich otevření je téměř fantastická.

A nyní se dostávám ke druhému, tmavě modrému autu. Tedy popisu jízdy s Kodiaqem. Kodiaq se chová na silnici jako každé jiné, vysoké auto. Aby se moc nehoupal, tak má přitvrzený podvozek a i přsto se dost houpe. To je prostě dáno konstrukcí a vzezřením. Stejné je to prakticky u všech SUV. Někdo by tomu říkal, že je jízda plavná. Ano, skutečně mám v něm pocit, že pluji na lodi. Ve vlnách. V bouři. Bez kormidla. Jinak standart, nic neočekávaného. Co nezmůže podvozek, zachrání elektronika. A právě elektronika je asi největší kámen úrazu. začněme od takové maličkosti, jako je elektronická parkovací brzda. Pokud jste četli článek o Merdecesu A180, tak víte, proč jí nemám rád. Ale Kodiaq to po vzoru koncernu dotáhl do absurdna. Brzda totiž v Mercedesu, i když je otravná, funguje jako brzda. Zmáčnout = zatažená, vytáhnout = odbržděná. jenže v kodiaqu se tak nějak zatahuje a povoluje sama od sebe, jak se jí zrovna zlíbí. Otevřeš dveře, zatáhne se, šlápneš na plyn, odbrzdí se atd. zní to logicky, ale stejý systém jsem zkoušel ve VW Golf, se kterým jsem couval k obrubníku. A abych neodřel kola, otevřel jsem dveře, že se podívám, jak jsem daleko = zatažená brzda. Proboha proč? Všichni jsme zvyklí používat manuální parkovací brzdu. Ta se taky nezatahuje sama. tak proč by elektrická měla? Další věc bylo nastavování podvozku. Ještě tuhle věc pochopím u Octavie RS, ale proč je u sedmimístného auta kategorie SUV režim SPORT? Nejhorší je ale ten motor. Sice nemám obecně rád diesely, ale u takového auta se dá pochopit jeho použití. Jen to hlučení odpředu je otravné. máte pocit, že vepředu bubnuje malý trpaslík an obrovský kopák. A navíc do něj musíte lít AdBlue, tedy močovinu. Chemicky prý pomáhá katalytické reakci. Finančně ale pomáhá někomu jinému. Schválně se koukněte, která firma je největším producentem močoviny v Evropě.

 Shrnuto a podtrženo se mi potvrdilo jediné. Potřebovat velké auto pro 5! lidí, tak asi po Kodiaqu kouknu. Jinak je to auto, které neurazí, ani nenadchne. Do města je moc velký, na stěhování moc malý. Přestože působí mohutně, tak je jen o 4 cm delší, než Octavia. Asi tady zase budou reakce na to, že jsem moc kritický. Řeknu Vám ale jedno. pozitivních testů na všechny nové škodovky máte plný internet. Já Vám píšu pohled člověka, který nemá pusu umazanou od chlebíčků z cateringu škodovky při oficiálních testech, na které dolaďuje auta oddělení pana Folprechta (zdravím). Píšu zkušenosti člověka, který se dostal k sériovým autům a zkoušel je dle svého svědomí.

 Dsc-0061

Dsc-0073

  Dsc-0062Dsc-0063

Dsc-0064_2

Dsc-0067

Dsc-0069

Dsc-0068

Dsc-0072

Dsc-0077

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a osm